Školní kemp
Expozice času Šternberk 2020Výlet páťáků
V úterý 21. 6. 2016 jsme se vydali vlakem úplně jiným směrem, než jsme často zvyklí. Nejeli jsme do Olomouce, ale do Krnova a pak ještě kousek do Úvalna. Čekala nás pěkná procházka k první z rozhleden nazvané podle pana Hanse Kudlicha (r. 1913). Už od začátku výletu se páťáci moc dobře bavili. Zastavili jsme se na prolézačkách, koupili si první nanuk, snědli první svačinu, vyfotili se u totemu či s dřevěným krokodýlem sloužícím jako lavička. U první rozhledny začalo jedno z našich několika počítání schodů.
Na vrcholku kamenné věže byl nádherný výhled do okolí, a tak jsme měli možnost vidět i náš další cíl. Zřícenina hradu Šelenburk se sice schovávala za stromy, ale rozhledna Cvilín a za ní dominující poutní kostel sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie se tyčily do výšky jako pyšní páni. Pokračovali jsme dál lesem, kde nás udržovali stále ve střehu „mraky“ mravenců a klíšťat. Vytřepávali jsme je jako bychom tancovali. Po delší chůzi se před námi zjevila už právě zmiňovaná zřícenina. Překvapila nás její velikost. Prolézali jsme téměř všemi skulinami a rozhlíželi jsme se z jejich bývalých věží. Na cestě nás ještě čekal krásný penzion Šelenburk, kde jsme se občerstvili a shlédli vycpaná zvířata. Mezi nimi i medvěda, divočáka, výra, kamzíka apod.
Po té jsme šli kousek dál k Cvilínu (r. 1903). Ten ještě více připomíná hradní věž s malou věžičkou po straně. Z ní jsme viděli do Polska i na Beskydy. A opět jsme si spočítali schody. Ty další – přes 300 – vedly od kostela směrem ke Krnovu. To už se blížil závěr našeho výletu. Scházela jen zastávka na skvělou zmrzlinu a veselá jízda vlakem zpět do Mariánského Údolí. Kolik, že je těch tunelů po cestě? Ano pět. A schodů, co jsme potkali – nepočítaně – vlastně dohromady 103+144+222, tj. 469. A těch písní, co jsme si zazpívali.
Vrátili jsme se příjemně unavení a velmi spokojení.
Mgr. Dita Kozelková